Ludwig van Beethoven žil od roku 1792 trvale ve Vídni a studoval zde u význačných hudebních skladatelů: Josepha Haydna, Antonia Salieriho, Johanna G. Albrechtsbergera a Johanna Schenka. Díky své oblibě u místní aristokracie (a díky její finanční podpoře) se mohl živit jako svobodný umělec, což bylo značně neobvyklé: v té době byli hudebníci typicky zaměstnaní na dvoře určitého šlechtického rodu či u církevních hodnostářů. Jeho nejvýznamnějšími patrony byli Lichnovští, Lobkovicové, Kinští a Esterházy, žil také z honorářů za koncerty a příjmů z výuky žáků. V pozdním období vrcholí Beethovenovo tvůrčí úsilí, chce dát svým myšlenkám co největší intenzitu, jeho díla se stávají stále komplikovanější jak ze skladatelského, tak z interpretačního pohledu. K těmto nejvýznamnějším dílům pozdního období patří právě i 9. symfonie, která ve spojení s Křižíkovou fontánou získává netušený nádech.